27. Oroheň

Čekala nás drsná plavba, nejen proto, že jsme trošku podcenili počasí na Vysočině. teplota klesla až pod nulu, na temné hladině Jihlavky se honily chuchvalce mlhy a občas odněkud do proklatě tiché noci cosi bublalo, zurčelo, nebo hučelo a blížilo se. To byly různé výtoky z kanálů, potoky a hlavně čtyři jezy, které jsme překonávali v absolutné tmě jen s baterkami a třesoucí se zimou tu po krk v kopřivách, tu tonoucí v bahně na obnaženém přehradním dně.

Totiž přehradním - díky nedostatku vody klesla hladina dalešické nádrže o několik metrů pod normál a odhalila tak o pár kilemtrů dšlší tok řeky, kterým jsme se museli probojovat - nejen přes rozpadlý jez, ale také kamenitými koryty a štěrkovými lavicemi, které nás potmě a v proklaté zimě nekonečně zdržovaly. Jindy příjemná plavba nám trvala vlastně celou noc - a když jsme těsně před svítáním přistáli u ostrova a vytáhli zatraceně těžkou loď a vybavení ke srubu, zjistili jsme, že uvnitř někdo spí i se psem. Kdo to byl, se už nikdy nedozvíme - ustalali jsme si za skálou a zmoženi celonoční dřinou jsme usnuli a probudili se až v jednu odpoledne. Tou dobou už se na ostrově rozhostil absolutní klid, sluníčko zahřívalo barevné listí na stromech i pod nimi a nádherný 27. Oroheň mohl klidně začít.

Ježek nejprve jen tak zasmušile seděl u ohně a mlčel…

…aby vzápětí vstal, popadl můj foťák a udělal tuhle hezkou fotku.

V sobotu dopoledne se podzimní barvy rozlily z hradu Kozlova až do našich duší.

Bramboříky ani letos nezklamaly - jen byly po extrémně suchém létu nějaké dehydrované.

Letos poprvé přijel z Prahy Carmen, objevili se ale i Romain, Doubravka nebo třeba po létech Ďábel.

Samozřejmě jsme hodně jezdili na lodích po okolních lesích, ke studni pro vodu, na Maxák a taky jen tak pro radost.

Trampský památník Maxův kříž na nás shlíží z protějšího břehu. Po létech jsme se k němu zase vydali - na lodi a pěšky strží.

Voda byla ještě pořád příjemná na koupání, takže nechyběly hrátky. Opět se na povrch prodrala dlouho tutlaná rivalita mezi Romainem a Sovou.

Ale nakonec se všichni přátelsky sešli u sobotního táboráku. Ukázala se dokonce i Jitka!

V neděli to balíme. Podařilo se mně ulovit Doubravku, kterou jsem jmenoval čestným háčkem a s těžce naloženou lodí pod hranicí ponoru jsme vyjeli do zátoky pod Kozlany.

Program zpáteční cesty si vzal na starost Jerry, který dělal navigátora řidičce Jitce. Ta někde splašila podezřelý vůz s francouzskou značkou, ke kterému sice neexistuje technický průkaz, zato klíčky ano. Společně nás dovezli na rozhlednu Babylon u Kladerub.

Staré dřevěné schodiště tu tvoří nádherné pohledy.

Nesměla chybět troška urbexu. Po cestě do brna jsme se zastavili na mírně záhadném místě mimo cesty uprostřed lesa - Doubi a Jitka zapózovaly v opuštěné lovecké chatě zvané Vápenice nad údolím Oslavky.

Související články:
	Článek: 28. Oroheň 27. 9. 2019		Článek: 29. Oroheň 25. 9. 2020
	Článek: 10. výroční oheň Modrého Mauritia 9. 11. 2018		Článek: 22. Oroheň 27. 9. 2013
	Článek: 23. Oroheň 26. 9. 2014		Článek: 25. Oroheň 30. 9. 2016
	Článek: 26. Oroheň 28. 9. 2017